The Vampire Diaries Season 5 Rekapitulace posledních 5 dílů

4. července 2013 v 19:31 | Issie |  The Vampire Diaries Season 5

Ano, čtete správně. Dáme si rekapitulaci posledních 5 dílů.

Vše bude dohromady, aby se Vám to lépe četlo :)

Nemohu tomu uvěřit. Celé staletí jsem se Stefanovi smál, že si píše deník. A teď? Teď tady sedím s otevřenou knihou a s perem v ruce. A přemýšlím. Přemýšlím co napsat. Když už mám poskvrnit něco tak čistého musí to být alespoň něčím co bude dávat smysl. Mohl by jsem psát o tom, že jsem konečně získal Elenu. Ale i tato zdánlivě úžasná skutečnost má i svou temnou stránku. Ublížil jsem tím bratrovi. I přes to, že jsem ho nenáviděl kvůli Katherine, kvůli tomu, že on je vždy ten hodný, kvůli Eleně. Nikdy jsem ho nepřestal milovat. Je to můj bratr, moje mladší zodpovědnost. Kdyby nás teď viděl otec. Možná by si pomyslel, že je dobře, že jsme si k sobě konečně našli s bratrem cestu. A nebo by si také mohl pomyslet, že je dobře, že právě on stikls spoušť. Spoušť zbraně, která vzala život oboum jeho synům. Náš drahý otec však nepočítal s tím, že když na nás namíří hlaveň, bude naše utrpení pouze dočasné. Nepočítal s tím, že se vůbec kdy ještě probereme. Natož, že budeme nesmrtelní a abnormálně rychlí. Nepočítal s tím, že se staneme upíry.
,,Klap, klap." Ozve se na dveře. Vím, že mi nikdo neuvěří, že jsem to neslyšel, ale alespoň na chvíli by jsem si přál aby tomu tak bylo. ,,Klap, klap." To klepání je neúnosné. I přes to, že jsem zcela neochotný se zvednout a jít otevřít vstávám a vydávám se po schodech dolů. Když otevřu dveře nestačím se divit. K mému "překvapení" to je Caroline. Celá září, a okamžitě spustí : ,, Damone, je tady Elena?" ,,Nop." Odvětím. ,,Tak kde je, hledala jsem ji naprosto všude. Není v Grillu, v parku, prostě nikde." ,,Když už jsme u toho hledání, neviděla jsi Stefana?" Sám jsem překvapený z toho, že jsem si až dosud nevšiml, že tady Stefan není. Je mi jasné, že potřebuje čas. Kort po tom, co se odehrálo včera večer mezi mnou a Elenou, ale tohle mu není podobné! ,,Ne, naposledy včera dopoledne na promoci,proč?" Odpoví mi Caroline a na jejím čele se začnou tvořit nepatrné vrásky. ,,Od tý doby co naše malá čarodějka dala ten prašivej závěs ..." ,,Myslíš oponu, že ?" Přeruší mě ten titěrný blonďatý upír. ,,No jasně, že jo, bloncko." Nenechávám se rozhodit a pokračuji dál : ,, Kde jsem to skončil? Jo už vím. No tak jelikož se to naší malé čarodějce podařilo a Stefan jel potom pohřbít Silasovo zkaměnělou zadnici někam do lesa tak je divní, že tu ještě není. Přece mu nemůže trvat celých 24 hodin zakopat blbej šutr, ne?" ,,Já nevím, opravdu nevím." ,,Jediné co teď chci je najít Elenu, tak mi už řekni kde je!" ,,Hledal mě někdo?" Ozve se náhle ze schodiště. A to už si to Elena schází ze schodů přímo k nám.
,,Eleno, jsme tak ráda, že tě vidím. Musíme si promluvit." Spustí Caroline a její obavy a vrásky jsou ta tam. ,,Jasně, je to akutní a nebo bude stačit když se sejdeme tak ... za hodinu v Grillu?" Chvíli trvá než se ta dívka do puntíku podobná Katherine dočká odpovědi. ,,Jasně, počkám v tom Grillu. Tak zatím. A Damone, děkuji za "milou" společnost." ,,Žádný problém, pro tebe jsem tu vždy spolu s mojí neochotou." Prohlásím a to už vidím jak ty blonďaté pramínky mizí ze dveří. Ticho mezi mnou a Elenou je nervydrásající. A tak se na ni jen podívám a něžně ji políbím na čelo. K mému překvapení mi polibek neoplatí a pouze se otočí a odejde. Najednou si připadám plný beznaděje. Vím, že něco není v pořádku a bojím se toho, že tuším co to je. Přemýšlím zda by bylo možné aby Elena milovala stále i Stefana. Vím moc dobře, že to možné je, protože to co spolu prožili ... To jen tak nezmizí. Ale teď jsem tady já a moje city. Moje láska a moje odhodlání. I kdyby se stalo cokoliv vím, že ji nikdy nepřestanu milovat, ale zároveň vím, že tomu je stejně i u Stefana. Jsme snad prokleti ? Navěky odsouzeni ,bratři Salvatorové, k lásce ke stejné ženě?
Mystic Falls 1864

,,Damone, ty víš, že tě miluji, že ?" Celé tělo mám jako v ohni a těžko ze sebe páčím odpověď. ,,Ne, to já miluji tebe, Katherine." ,, Slib mi, že budeme navždy spolu. Jen ty, já a Stefan." Při slovu Stefan mnou projela zlost a žárlivost zároveň. Ale nedal jsem na sobě nic znát. Užíval jsme si její olivovou kůži pod rukama a nic jiného jsem nevnímal. Až do okamžiku kdy jsem ucítil jak mi svými špičáky zajela pod kůži. Věděl jsem, že ta dívka kterou miluji je upír. A nevadilo mi to. Miloval jsem na ní naprosto vše. Od jejích krásných kudrlin až po jemné žilky, které se jí vytvořili pod očima, když byla hladová. Cítil jsem jak mi mizí krev z těla, ale přesto jsem držel dál. Po chvíli ode mne Katherine odvrátila ústa a zadívala se na mne tím nejvíce přitažlivým a zároveň roztomilým výrazem pod sluncem. Působila tak jemně. Na jejím rtu právě stékala rudě zbarvená kapka mé krve. Něžně jsem tu kapku olízl. Avšak z něžného polibku se stalo rvoucí líbání. V životě jsem nezažil takovou vášeň. Když Katherine přestala opětovat mé polibky jemně mi zašeptala do ucha : ,, I ty můžeš být vítězem, Damone. Vždy to nemusí být pouze tvůj bratr." Po tuté větě jsem už naprosto oněmněl. Mozek mi říkal, že miluje více Stefana, ale mé srdce si to za žádných okolností nechtělo připustit. ,,Upír,upalte ho!" Náhle se ozvalo ze zahrad našeho sídla. ,,Musíš mě ochránit Damone, musíš. Slib mi to. Prosím." Katherin najednou nepůsobyla jako krvesající monstrum, nýbrž jako zranitelná dívka, která přišla o celou rodinu a teď se strachuje i o svůj život. ,,Ochráním tě, to ti slibuji." S těmito slovy jsem vyběhl z jejího lože aby jsem zjistil co se venku děje. Nestačil jsem ani seběhnout shody když už jsem slyšel jak někdo klepe na dveře.
K mému překvapení to byl Johnathan Gilbert. Než jsem ho vůbec stihl pozdravit všiml jsem si věci, která se mu podivně třepotala v ruce. Byl to kompas, avšak místo toho aby ukazoval na sever jak je od běžného kompasu očekáváno jezdila jeho ručička po obvodu jako zběsilá. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem si přece jen vzpomněl. Jednalo se o vyhledávač upírů. O věc, která by mi mohla vzít mou lásku. Nevěděl jsem co mám dělat. Nejdříve jsem div Stefana nedonutil k přísaze, že neprozradí Katherinino tajemství a teď? Stojím tady, mlčky, a čekám co se bude dít. Jestli ji zajmou a odvlečou a nebo si jí nevšimnou. Moc dobře jsem věděl, že musím nějak zasáhnout, protože ručička ukazovala na shodiště vedoucí do lože dívky, kterou nadevše miluji, dívky, která ač se zdá být jakkoliv monstrem je ve skutečnosti zranitelná a plachá osoba. ,,Upír, tady, poběžte sem, potřebujeme posily!" Zakřičel najednou Johnathan. Nevěděl jsem co mám dělat, jakoby jsem byl tíhou svého špatného svědomí přikován k zemi. Stěží jsem se dopotácel ke schodišti a s křečovitým výrazem jsem se dopravil až do Katherina pokoje. K mému zděšení jsem zjistil, že už tam dávno není! Byla pryč. Najednou jsem ucítil úlevu, že snad unikla, ale na stranu druhou jsem pociťoval neuvěřitelný strach, že jí odtáhli někam do sklepení, kde ji následně probodli dřevěným kůlem. K mé radosti mě malý papírek utvrdil v tom, že je vskutku pryč a to z vlastní vůle. Stálo tam : ,,Musíme začít něco dělat, takhle to dál nejde. Bojím se. O půnoci ve stáji." Vzkaz jsem si rychle strčil do kapsy, protože jsem zaslechl jak se po schodech blíží Johnathan spolu s dalšími muži. ,,Nikdo tady není Johnathane, asi je ten váš přístroj rozbitý, protože když jsem přišel nahoru tak tu bylo pusto." Pronesl jsem a snažil se to říci tak nenuceně jak jen to šlo, ale z Johnathanova výrazu jsem vyčetl, že to nebylo dostatečně přesvědčivé. Přesto se chvíly odmlčel a pak se zarputilým výrazem na jeho vrásčité tváři řekl : ,,Nedá se nic dělat, ale přesto děkuji za pomoc, Damone." Odpověděl jsem mu jen lehkým pokyvnutím hlavy. Než jsem stihl něco dodat zmizel "šílený vynálezce" a zbytek mužů v zahradách našeho sídla. Těšil jsem se na schůzku s Katherin, ale to jsem ještě nevěděl, že tam ani nedorazím.
Mystic Falls 2013
Začínám si stále více připadat jako neviditelný. Elena mě den co den míjí obloukem a já nevím co se děje. Ani koutkem oka se na mě dnes nepodívala. Nevěnovala mi ani jeden úsměv, jak tomu kdysi bývalo zvykem. Je to tím, že jsem zrůda, protože jsem rád, že jsem ji získal já a ne můj bratr. A nebo tím, že ji stále tíží láska ke Stefanovy? Tak moc by jsem si přál znát na tuto otázku odpověď. Avšak není možné se jí jen tak zeptat, protože by jsem musel následně čelit jejím obávam a podezřením. A to by jsem už opravdu nezvládl. Nemohu uvěřit, že mám před sebou věčnost a po svém boku Elenu. Co víc by jsem si mohl přát? Už vím! Aby se mnou dívka, kterou nadevše miluji mluvila. Stačilo by mi pár slov, pár slov k dobru, aby jsem věděl, že ještě stále myslí vážně to co mi řekla. Den co den si vybavuji její slova : ,,Tak já se také neomlouvám, neomlouvám se za to, že tě miluji. Není mi to ani trochu líto. Miluji tě, Damone." Kdyby si mohla vybrat znovu, byl by jsem to skutečně opět já? Protože jak dny ubíhají a Stefan není k nalezení začínám o tom silně pochybovat. A to je další věc, ve které je můj bratr lepší. V životě by o ní nepochyboval. Vždy jí dával možnost výběru, ale přesto si vybrala mě. Možná je to souzeno. Možná, že když Katherin milovala Stefana tak mě je konečně dopřáno také lásky a to v podobě usměvavé, tmavovlasé krásky, která nese jméno Elena.

Najednou zaslechnu Elenu jak něco v ložnici říká do telefonu : ,, Jojo Caroline, už jdu!" Chvíli mi trvá než mi dojde o co jde. Jasně, ta schůzka v grillu. O minutu později už Elena schází ze schodů přímo ke mě. K mému překvapení se zastaví těsně přede mnou a něžně mě políbí na rty. V tu chvíli chci ale víc, mnohem víc. Začnu z ní strhávat oblečení. Už jsme oba téměř nazí, nepřestáváme se líbat, hladit a šeptat si láskyplná slova do uší. Upíří rychlostí dostanu Elenu na postel do mé ložnice a ona, ještě rychleji, přesune naše pozice. Takže teď je ona nahoře a já ležím pod ní. V tu chvíli vím, že mám vše co chci. Věčnost a toto nádherné tělo, které patří jenom mě. Avšak vždy se musí něco pokazit a tak naši intimní chvilku narušil vybrujcí telefon dole na stole. Když se začne spouštět zpráva, kterou tam někdo po zaznění tónu zanechal Elena se začne oblékat. Je to Caroline : ,, Eleno, no tak kde jsi? Mohla by jsi alespoň brát telefon, musím s tebou mluvit!" Elena se na mě omluvně podívá a pohladí mě po tváři. ,,Běž" řeknu jí a ona jen lehce kývne a mizí z mé ložnice. Hned jak otevře vstupní dveře do našeho rodiného penzionu, zakřičí. Ale ne vystrašeně ani bolestně, nýbrž radostně. Spěchám dolů po schodech aby jsem zjistil co se stalo. Když už jsem téměř u dveří zaslechnu známí hlas. Hlas, který už jsem nějakou dobu neslyšel, tedy ne za živa toho člověka. ,,Jeremy." Vydechne Elena.
Jen co ji zaslechnu rozběhnu se ke dveřím. A tam ... vskutku ... stojí Jeremy. ,,Já to nechápu, jakto? Jakto že jsi tady, naživu?" Následuje dlouhá odmlka, ale poté Elena pokračuje : ,,Bonnie nezvládla dát oponu opět nahoru?" Možná, že kdyby jsem byl v tento okamžik pouze člověk a ne upír nevšiml by jsem si slzy, která se Jeremymu vykutálela z oka. Ale hned poté co se podívám na Elenu zjistím, že jsem vskutku jediný kdo tu slzu zpozoroval. ,,Ne, zvládla to. A udělala něco navíc. Ona ... Ona mě přivedla zpět, Eleno." Eleninu tvář polévá najednou hotové moře slz, slz, které tu už dlouho nebyli, slz radosti. Přistoupí k tomu hnědovlasému, teď už živému, bývalému lovci upírů a pevně ho obejme. A trvá vskutku dlouho než ho zase pustí.
,,Eleno, mám trošku problém." ,,Jaký, Jeremy?" ,,Mhmhm... Jsem tak trochu bezdomovec." V tu chvíli se už Elena směje od ucha k uchu i přesto, že vzpomínka na to jak zapálila Gilbertovic dům spolu se vzpomínkami a Jeremym není příliš úsměvná. ,,Pojď dál." Navrhnu mu. ,,Zaber si nějaký z horníh pokojů a buď tu jako doma." ,,Elena se teď totiž někam chystá, ale jakmile se vrátí bude se ti plně věnovat!" Prohlásím s omluvným a zároveň výsměšným výrazem ve tváři. A to už vláčím Elenu z domu. Zmítá se, hází sebou jen aby mohla být se svým malým bráškou. ,,Klid, on už nikam neodejde. Povíte si všechno večer, ano?" Snažím se jí uklidnit. A očividně se to daří. ,,Damone, mohl by jsi mě prosímtě odvést do toho Grillu? Už tak mám strašně velké zpoždění." ,,Bude mi potěšením." Prohlásím s předstíraným italským přízvukem. Na což Elena zareaguje srdečným smíchem. ,,Tak jsme tady, MyLady." Vyskočím z auta a otevřu jí dveře. ,,Oh děkuji pane Salvatore. Mé srdce je navždy vaším sluhou a dlužníkem." Po této větě mě políbí a zmizí v kamenné budově nesoucí název : Mystic Grill.


Jak tak vcházím do dveří a procházím kolem kulečníku, který obklopuje menší skupinka kluků tak zaslechnu jak Caroline nedočkavě bubnuje prsty do stolu. Jsem si jistá, že už zpozorovala, že jsem uvnitř. ,,Eleno, tady." Jen co ji zaslechnu, ihned mířím na místo odkud se hlas ozval. ,, Ehm...Promiň, vím, že jdu pozdě, ale poprvé za dlouhou dobu jsem byla s Damonem sama." Když to řeknu, přijde mi to jako lež. Ale něco uvnitř mě mi říká, že to lež není. Vybrala jsem ji ho! ,,Ne, to je v pohodě. Ale musím ti něco říct!" ,,Ano Caroline? Povídej, o co jde?" Caroline se na chvíli odmlčí, ale poté rázem okračuje. ,,No, ehm... jde o Klause. On .. Dovol Tylerovi vrátit se do města!" ,,Ale to je skvělé, Caroline, mám z toho radost!" Prohlásím a teď to myslím opravdu vážně, protože když mám právo na lásku já, ta, která zničila tolika lidem život, tak ho musí mít i Caroline, ta, který chce pro ostatní vždy jen to nejlepší. ,,No, já nevím. Volala jsem to Tylerovi snad 1000x, ale ani jednou mi to nezved. Pokaždé to spadlo do hlasovky." Řekne a na její tváři se zračí obavy. ,,Myslíš, že už o mě nestojí? Že už si za tu dobu ve vyhnanctví našel jinou?" Špitne smutně a přitom jí vytrysknou slzy z očí. A já nevím co říct, protože právě to si myslím. Vím, že je to ode mne hnusné, ale co když je to tak? Co když ji za tu dobu vskutku nahradil? Hlavou mi poletuje tolik myšlenek, ale řeknu jen : ,,To by snad neudělal ne?" ,,Snad." Odvětí Caroline. ,,A je tu ještě něco. Když mi to Klaus říkal, tak jsem si chvílema přála aby to nebyla pravda. Víš, přijde mi, že se změnil. Nebo, že se o to alespoň snaží. Vím, že způsobil smrt tolika lidí, ale myslím si, že je v něm i přesto všechno stále něco dobrého." ,,Ano, Caroline. Je v něm něco dobrého, a to něco je jeho láska k tobě." Ihned jak to dopovím, vidím jak si to Klaus nakráčel do dveří.
,,Dámy, zdravím Vás." Prohlásí s nefalšovanou radostí. ,,My o vlku a vlk si to nakráčí do dveří." Vytrousím z polozavřených úst. A on mi jako správný gentlman odpoví pouze úsměvem. ,,Upřímě řečeno, Caroline. Čekal bych, že tu budeš sedět s Tylerem a ne s mladou upírkou, která konečně zapla své emoce." ,,No víš, věci se trochu změnili." Řekne klidným, vyrovnaným hlasem Caroline a já nemohu uvěřit, že je to stále ta samá dívka, která tady před chvílí brečela. ,,Když jsme u těch změn...." Promluvím. ,,Mám pro tebe překvápko, Klausi." ,,Eleno, Eleno, nic co mi chceš nabídnout mě nemůže překvapit. Ale notak, do toho." ,,Vskutku?" Opáčím. ,,A co takhle možnost vytvářet nové hybridy?" ,,Nemožné!" Sykne Klaus, ale v jeho tváři se zračí zájem. ,,No řekněme to takhle. Naše malá Katherine čistou náhodou vypila lék." Caroline mi věnuje nechápavý výraz,ale Klaus spokojeně sepne ruce v pěsti a odpoví : ,,Dobrá práce."
,,A jakto, že nejsi v New Orleans?" Chvíli to trvá, než se Caroline dočká odpovědi. ,,No řekněme, že každý má teď nějaké starosti. A ani já natom nejsem jinak. Takže jsem tady aby jsem si odpočinul od čarodějek, které mě nutí plnit jejich příkazy." Obě se s Caroline zatváříme překvapeně, ale na Carolinině tváři není jen překvapení emocí, která tam pulzuje. Je tam i znepokojení a možná i strach. Když si Klaus všimne našich výrazů vypáčí ze sebe : ,, Ale to je dlouhý příběh. Plný bratrů s vydinami o rodině, naivnímu upírovi a těhotné vlkodlačici." Tak a teď je náš údiv ještě větší! ,,Těhotné vlkodlačici? Bratrovi s vydinami? Co to tu plácáš?" Vyjede Caroline na Klause. ,,Drahá, není proč se znepokojovat. Jak jsem řekl, je to na dlouhé vyprávění." ,,Buď v klidu, já mám čas." Odvětí Caroline drze. ,,Umíš být pěkně umíněná, když chceš." Čekala by jsem, že bude Klaus naštvaný, ale on tuto větu pronesl v takovém klidu, že mě to až zaskočilo.
,,No tak, já myslím, že půjdu. Každopádně doufám, že si to tady pořádně vyříkáte a neuděláte žádnou hloupost." Vložím se do konverzace. ,,Ale Eleno, vždyť jsme si ani pořádně nepromluvili." ,,Za to poděkuj tvému původnímu přítelovi." Odpovím a to už se zvedám ze židle. ,,Děkuju, Eleno, za všechno." Špitne Klaus směrem ke mě. Odpovím mu pouze kývnutím hlavy.

Když se konečně doplazím domů, přivítá mě zajímavá vůně. Vůně, kterou jsem už dlouho necítila. Je to člověk, a tím člověkem je můj bratr. ,,Ahoj, konečně jsem tady. Jeremy, je mi líto, že jsem odešla, ale teď máme spoustu času si všechno povědět." ,,To je v pohodě Eleno, já jsem si tady zatím pročítal strarý Salvatorovic deníky. No musím uznat, že na Gilbertovi blázny nemají." Oba se srdečně zasmějeme.
,,Jo a Eleno, prosímtě, neviděla jsi Stefana? Potřeboval bych s ním mluvit." No jo Stefan, kde může být? Už nějakou dobu se tu naukázal. Až teď jsem si uvědomila, že jsem mu zlomila srdce. A nejen to. Já jsem ho poté naprosto ignorovala. ,,Haloo...Eleno!?" ,,A-A-Ano?... Jeremy, já nevím." ,,Co tě trápí? Víš, že mi to můžeš říct. My tu jsme jeden pro druhého, teď už jo. Svěři se mi." Chvíli váhám, ale nakonec přece jen spustím : ,,Jer, já nevím. Je to všechno, všichni lidé v mém životě. To s jakou vervou se řítí a já si připadám, že je nemůžu zastavit. Víš, když si tady nebyl. Hodně lidem sem ublížila. Hlavně Stefanovy. Já no ... Vybrala jsem si Damona, ale bojím se, že to nebylo správné. Miluju ho, to ano. Ale Stefana taky. Jeremy, co mám dělat?"
,,Eleno, víš, za normálních okolností bych ti asi neporadil, ale teď ti něco povím. Nesmíš myslet, to prostě nejde. Musíš jít za svým srdcem. A když ti tvé srdce ukazuje dvěma směry, musíš jít tam kam skočilo jako první. Vím, že to co ti teď řeknu se ti asi nebude líbit, ale ty a Stefan. To je něco ... Něco z čeho vyzařuje všechno potřebné. Láska, vášeň, touha, ale i obětavost a pochopení. Vím jak se teď cítíš. Když jsem poznal Vicky nedokázal jsem myslet na nic jiného, jen na ni. Tak jako když si ty poznala Stefana. Ale potom, když byla Bonnie slabá a já jí začal pomáhat s kouzli jsem si uvědomil, že ona je ten pravý člověk pro mě, že jí potřebuju. Ale vždy když jsem byl s ní tak jsem myslel na Vicky. A to je špatné. Bylo to nefér vůči Bonnie, vůči mě. A trvalo dlouhou dobu než jsem si uvědomil, že ji skutečně miluju. Že Bonnie je ta pravá. Takže je na tobě jak to cítíš. Jak to chceš. Ale své rozhodnutí musíš učinit rychle a jednou provždy, protože jinak se budou trápit. Oni oba budou trpět"
Nedokážu si to vysvětlit, ale při těchto Jeremyho slovech brečím, já prostě vím, že je něco špatně, a vím, že bude těžké to napravit. ,,Děkuju, Jeremy, tak moc." Něžně mi utře slzy z tváře a políbí mě na čelo. A já vím, že přesně tohle potřebuji. Mého milujícího bratra. Svalím se mu do klína a zavřu oči. Vzpomínám. Vzpomínám na vše co jsem prožila jak se Stefanem tak s Damonem. A při těch obrazech, které mi naskakují před očima nepřestávám brečet. Jsou to obrazy jako když jsem poznala Stefana na hřbitově, když držel při mě po celou dobu mého rozhodování, když jsem ho poprvé políbila, když jsme spolu poprvé strávili noc, když jsme Společně hledali lék. Ale také vzpomínám na Damona, na jeho smysl pro humor, neustálý pocit nečekanosti, který jsem zažívala zas a znovu když jsem s ním byla. Na jeho modré oči. Vzpomínám a vím, že nejsem jako Katherin, která si s nima hrála v roce 1864, která je měla oba pod palcem. Nejsem jako ona. Já jsem mnohem, mnohem horší.

Brzy na viděnou u dalšího pokračování The Vampire Diaries Season 5

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 4. července 2013 v 20:05 | Reagovat

Ahoj, víš co mě teď napadlo? :) Že bys mohla dělat tu rekapitulaci jakoby takový "výtah" z každého dílu.. Myslím to tak, že bys z každého dílu vypsala to nejdůležitější, co se tam odehrálo, a pak bys ty informace z jednotlivých dílů  zformulovala do jednoduchého článku :) Možná by to bylo lepší tak celkově orientačně, ale nemusíš to tak dělat, to mě jen tak napadlo ;)
Jinak máš krásný díly, moc :)

2 Anette Anette | Web | 4. července 2013 v 21:18 | Reagovat

[1]: Jé :) Opravdu děkuju. A téké je to opravdu skvělý nápad. Určitě něco takového v budoucnu začnu dělat. Děkuju. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama