Osudová cesta

9. června 2013 v 20:37 | Issie
Utíkej!No tak utíkej!! Nezastavuj se a běž dál!!
Tak tyto slova mi utkvěli v paměti z té choré noci,kdy jsem byla se svojí nejlepší kamarádkou Issabellou Winterovou v té strašlivé, větrem pobořené chatě. Ocitli jsme se tam skoro náhodou. Šli jsem lesem,začalo se stmívat a tak jsme si řekli že je čas vrátit se zpět domů. ,,Ale kudy"? Tak tuto otázku jsme si položili navzájem. Šli jsem prostě tam kam se nám to zdálo v dané chvíli správné.
Kdybych věděla co se za nedlouho stane radši bych zůstala spolu s Issabelou stát uprostřed lesa a radši zavolala rodičům. No,ale kdyby nebyli ryby tak by nemuseli být rybníky. Asi je ztrátou času zabírat se nad tím jestli jsme to mohli nějak změnit,asi nemohli,ale to už je jedno. Radši vám dopovím jak to celé bylo.
Jak jsme tak šli kam nás nohy nesli , dorazili jsme k temné chatce stojící na samotě v lese. V tu chvíli nám to nepřišlo ani trochu divné a tak jsme bezmyšlenkovitě šli až jsme došli ke dveřím. Nenapadlo nás nic lepšího než vejít dovnitř. Bylo to stejné jako nalepit si na čelo cedulku ,,Zabí mě" a vejít s ní mezi vrahy. Ale hned jak jsme otevřeli tak nás přivítal hnusný zápach zkaženého masa. Jelikož je Issabella statečnější tak vešla do té barabizny první. Byla jsem jí hned v patách,ale to co spatřila jsem zahlédla až několik sekund po ní.
Prostě tam seděl,nehýbal se,no jak by také mohl když byl na půl sežraný od havranů a zbytku těla jsem si ani při té podívané nevšimla. Issabella ztuhla a mlčky hleděla do prázdna na proti nám. Já tam nic neviděla a tak jsem si myslela že má jen nějaký šok po té scenérii která seděla před námi. Nemohla jsem popadnou dech a jediné co jsem dokázala vyslovit bylo ,,On je mrtví"! Úzkost mi projela tělem jako ledová voda. V krku se mi vytvořil knedlík,který ne ne jít spolknut. Oči mi slzeli ,ale když jsem se podívala na Issabelu uvědomila jsem si že nejsem jediná která se klepe jako stará deka. Issabella stále jen mlčky hleděla do prázdna,ale jak se klepala a div nedýchala mě děsilo. Co jí je ? Je tak vyděšená ? ,,Já jdu ven na tohle nemám,jdu najít pomoc"! Prohlásila jsem rozhodně! Ale Issabella nic! Stála jako přikovaná a ani se nehla. Mráz mi přejel po šíji,když v tom Issabela řekla ,,Jdu hned za tebou" A tak jsem šla. Směrem ke svobodě od tohoto horroru.
Chvílemi jsem cítila její dech na zátylku,ale pak už ne. Nechtěla jsem se ohlížet,věděla jsem že pokud se ohlédnu za sebe uvidím opět rozcupovaného muže a o to jsem opravdu nestála. ,,Uf" Konečně jsme venku Isbb-ee-ll??? KDE SI !!!??? Issabello !!!? Naprosto jsem oněměla,nebyla jsem schopna kroku na tož jít do té barabizny Issabell hledat.
,,Musím,musím. Je to moje kamarádka musím! Přesvědčovala jsem se dlouhé vteřiny,ale marně až najednou ,,Pomoooooc ÁÁÁÁÁÁ" To je Issabell hrklo ve mě! To rozhodlo! Bezmyšlenkovitě jsem se rozběhla do té hrozivé chaty kterou obývala mrtvola rozklovaného muže. Vtrhla jsem tam,ale to co jsem viděla... Polilo mě horko a zima zároveň,strach mi kousal nehty,bolest a utrpení mi tahali za vlasy.
ISSABELLA!!! Je mrtvá "! Leží na zemi v nepřirozeně zkroucené poloze. Je celá od krve a to nejhorší , sedí na ní havran a klove jí do obličeje,do srdce. Vytáhnu z kapsy mobil a snažím se vytočit číslo mámy,tátovo ... Kohokoliv. NENÍ TU SIGNÁL! To jsem si mohla myslet! Co teď? Bojím se,moc. Nezbývá mi nic jiného než utíkat,pokud nechci být dezert na havraním jídelníčku. Utíkám co mi nohy stačí, v hlavě slyším Issabellin hlas ,,Běž,neohlížej se a běž! Nebo tě také dostane" Běžím,já běžím zoufale volám v naději že uslyším svou kamarádku promluvit znovu,ale marně. Probuď se Issie !! Je MRTVÁ!! To slovo mi na rtech umrzá... Běžím. ,,Co to je "? Ten zvuk znám,pomyslím si. ,,To je silnice"! Nekontrolovatelně vběhnu do provozu,který je bez tak řídký. A co nevidím to je táta. Jede z práce. Mávám,volám. Najednou auto zastavuje,ale táta to není je to nějaký cizí muž co ke mě natahuje lačné ruce po mé kůži. Nezmůžu se ani na výkřik a utíkám. Směrem k městu.
,,Jsem tu !" Zakřičím,když to najednou. Tupý úder do hlavy,poslední co si pamatuji je to že padám s hlasitým vrávoráním k zemi. A už mě polévá chladný déšť. Je jako lék na všechny rány z dnešní noci,pomyslím si. Pak už jsem se probudila v nemocnici,kde mi opět připomněli že je Issabella mrtvá. A že mě našli na silnici u bran města.
Nevím co je horší,zda skutečnost že je Issabella mrtvá,nebo to že jsem mohla přijít o život i já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama