Uninvited Shadow #13

30. května 2013 v 12:58 | Lexi |  Uninvited Shadow
Z minulých dílů:
- Elena se rozhodla pro vztah se Stefanem, ale Damona nedokáže vypustit ze svého života. Dost dobře si uvědomuje, že oběma ubližuje, stejně tak si uvědomuje, že miluje oba.
- Damon poinformuje Katherine o novém upírovi ve městě. Katherine něvěří jeho slovům, a sama se rozhodne, že se pokusí neznámého upíra najít.
- Skoro. M - poslední vzkaz, který Damon našel.
..,
Stefan odhodil mrtvého zajíce stranou a otřel si ústa. Měl dost. Jeho myšlenky se vrátily zpátky k Eleně. Plakala. Bylo to kvůli němu. Co se mezi nimi stalo?
"Slíbila jsi mi, že přede mnou nebudeš mít žádná tajemství," zamumlal Stefan do prázdného okolí. Sám sobě se musel zasmát. Protože on jí měl co vyčítat… O přítomnosti dalšího upíra neměla Elena ani ponětí, natož aby věděla, že by mohl být potencionální hrozbou. Vlastně to nevěděl nikdo jiný, pouze on a Damon.
Katherine vyrušilo zapípání telefonu. Pohlédla na displej. Damon. Otráveně zprávu rozklikla. "Grill. Hned. M!!"
Zvedla oči v sloup a zastrčila si mobil zpátky do kapsy.
Elena se snažila přesvědčit své tělo, aby alespoň trochu spolupracovalo a ona mohla na chvíli usnout. Bezúspěšně. Přála by si, aby konečně z hlavy dostala oba Salvatory.
"Chyběla jsem ti?" zapředla Katherine, když se posadila vedle Damona. Kolem procházel číšník s tácem, na kterém byl bourbon. Natáhla se a skleničku si vzala.
"Běž dál," poručila číšníkovi, který se chystal protestovat.
"Když už jsi mě tady tahal, mohl jsi mi alespoň už nějaký ten bourbon objednat předem." Zamumlala. Damon zareagoval tak, že jí podsunul nějaký papír. Věnovala mu nechápavý pohled, ale papír mu vzala. Jediný pohled stačil.
"To není vtipný, Damone."
"Taky že to není vtip, Katherine."
"Kdys to našel?"
"Po našem setkání v lese. Bylo to na stromě."
"Fajn. Toto už je moc. Nenechám ze sebe dělat idiota, ať je to kdokoliv, už mě ta provokace nebaví."
"Oh, Katherine, právě proto jsem ti volal! Abych slyšel tato slova!" zamumlal Damon ironicky. "Raději mi řekni, jak toho chceš docílit."
"To ještě nevím." Damon hleděl do své skleničky, pouze zvednul ruce a zatleskal. Katherine zvedla oči v sloup.
"Damone, znáš mě. Plány rozhodně nejsou mou slabinou. Dej mi chviličku a toho mutanta tu budeš mít co by dup.
"Předveď se," pověděl Damon a konečně se jí podíval do očí. Na rtech se Katherine objevil úsměv.
Když Katherine vyšla z Grillu, cítila na své kůži déšť. Mrcha, pomyslela si. Rozhodně nemá šanci. Sama nechápala důvod, ale už pouhá myšlenka na tajemného M jí nahnalo husí kůži. Měla strach? Před Damonem se snažila vypadat hrozně důležitě, ale ve skutečnosti už taková odhodlaná nebyla.
Vždy se přede všemi snažila ukázat, jak je sebevědomá, že vždy dosáhne svého cíle. Nikdy ji nic netrápilo, tedy alespoň před ostatními ne. Záviděla Eleně. Nikdy by to nahlas nepřiznala, ale závist, kterou k ní cítila, byla až překvapivě silná. Proč? Elena měla všechno. Nebo alespoň všechno, co potřebovala. Přátelé, kteří ji nikdy neopustí a jsou připravení za ni položit život. Stefana a Damona. Ať se jí to líbilo nebo ne, chyběli jí. Vlastně si ani neuvědomovala, který z nich. Stefan byl vždy číslo jedna, strašně ji lákalo, jak byl imunní na její kouzlo. To Damon ne. Věděl pravdu, ani ho nemusela nijak ovlivňovat. Byl to druhá liga. Ale teď? Změnil se. Líbil se jí ten drsný styl, drsný Damon. Neprojevoval o ni jakýkoliv zájem. O Elenu ano. Stejně jako Stefan. Měla je oba a nevážila si toho. Co by teď Katherine dala alespoň za jednoho z nich, za jejich lásku.
Navíc má bratra. Více než jakéhokoliv z bratrů, Katherine záviděla Eleně právě bratra. Málokdy si dopřála vzpomínku na její rodinu, na dobu, kdy byla ještě člověk. Milovala svou rodinu, svou matku, sourozence. Otec byl tyran, Katherine si nepřipomínala žádnou šťastnou vzpomínku spojenou s ním. Nejblíž si byla se sestrou. Často se hádaly, ale když se potřebovaly, byly tu pro sebe. Bodlo ji u srdce. Všechno zničil. Emoce v ní začaly vřít. Nenáviděla Klause za to, co provedl její rodině. A ona to všechno musela sledovat. Schovaná v tajné skrýši, kterou tak často sdílela se sestrou, viděla, jak vraždí členy její rodiny. Nejdřív matku, potom sestru s bratrem, to ale neměla na dohled. Tak či tak slyšela ten křik. Křik, který ji pronásleduje i 300 let poté. A nakonec její otec. Když mu Klaus vyrval srdce z těla, Katherine necítila vůbec nic. Nevěděla, zda to bylo tou šílenou bolestí, jak tam musela naprosto tiše stát a všechno sledovat, jednu minutu, kdy přišla naprosto o všechny. Věděla, že kdyby vykřikla, nebo se jenom pohnula, Klaus by si toho všimnul a zabil by ji. A to ona nemohla dovolit.
Déšť sílil. Katherine to vytáhlo ze zamyšlení. Neměla to dělat, neměla vzpomínat. Přinášelo to tolik bolesti, že to nemohla vydržet. Elena ani neví, jak velké má štěstí. Má sourozence a je člověkem. To je to, co Katherine tak hodně chybělo. Využila svou zlost a nenávist ke Klausovi a vrhla se vpřed, odhodlaná zjistit, co se to v tomto městě vůbec děje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama